Průvodce stylem: Chinos, aneb další "válečný vynález"

Chinos, aneb další válečný vynález


Kalhoty chinos, stejně jako košilové límce, bombery, brýle nebo kabáty, jsou dalším kouskem, který za svoje objevení „vděčí“ válečným konfliktům. Než se staly oblíbeným kouskem pánského šatníku, byl více než na jejich vzhled kladen důraz na jejich ochranné faktory, funkčnost a praktičnost. Postupem času ale přestaly být výsadou vojáků, převzal je módní průmysl a dnes si bez jejich mnohých barevných variací mnoho mužů svůj šatník nedokáže už ani představit.

Harry LumsdenChinos nosili už vojáci britské armády v 19. století v Indii. Byl to právě Sir Harry Lumsden, kdo během vojenských akcí v Indickém Punjabu v roce 1846 kalhoty s volným střihem ustanovil jako součást uniformy pro svoje muže. Tam ostatně vznikl i název pro barvu khaki, což je v hindštině výraz pro půdu nebo prach. Látka se tehdy barvila ručně rostlinami (například morušemi) a blátem, což jí propůjčovalo přírodní barevný tón. V Indii bylo takové oblečení ideálním oděvem, protože chránilo před sluncem i ostatními přírodními vlivy, dokonale sálo pot a také pomáhalo splynout s okolním prostředím.

Chinos dostaly svůj název na Filipínách v době španělsko-americké války v roce 1898. Příslušníci americké armády tehdy na sobě měli khaki kalhoty podobné těm britským vojenským. Látka, z níž se chinos tehdy šily, byla vyráběna v Číně, Španělé jim proto začali říkat chinos, což ve španělštině znamená čínský.

O mnoho let později pak stejné bavlněné kalhoty nosili i americké jednotky během druhé světové války v Pacifiku, kdy spíše nažloutlý odstín vystřídala olivově zelená. V 50. letech se v nich objevily snad všechny tehdejší ikony jako Steve McQueen, James Dean, Marilyn Monroe nebo Andy Warhol. Na výsluní je poté v 90. letech vynesly největší americké značky jako Tommy Hilfiger, Calvin Klein, Gap nebo Dockers.

Chinos - Steeve McQueenOd armádních důstojníků přes studenty Ivy League se v 90. letech chinos dostaly až do šatníků „obyčejných“ mužů, kteří je oblékali během neformálních pátků. Dnes vládnou celému týdnu, střih se zúžil a přibylo mnoho barevných variací. Chinos jsou skvělou alternativou džínů. Jsou přesně na půli cesty mezi formálními kalhotami a denimkami. Platí pro ně ale zcela jiná pravidla, jak je nosit. Zatímco džíny nemají limity, chinos jich mají rovnou několik. Neměly by být příliš těsné, ale ani příliš volné. Postavu by měly volně kopírovat, vytvářet povědomí o jejím tvaru, ale nijak blíže ji neodhalovat. U chinos jsou také zapovězeny jakékoli známky patiny.

Pokud sáhnete po klasických temně modrých, skvěle k nim bude vypadat třeba modrý blazer s mírným dezénem, případně blazer z hnědého tvídu. Doplňte bílou košilí a zvolte boty v karamelovém odstínu tan.

Zatímco původním smyslem chinos bylo splynout s okolím, dnes jsou naopak řadou mužů noseny právě proto, aby je vyčlenily. Už dávno se nevyrábí jen v temně modré a béžové. V obchodech je najdete v celé barevné škále, nosí se azurová, burgundy, okrová, růžová. A právě výběrem barvy chinos své módní tažení začíná.

Bílé chinos zase užijete na kolonádě. Ale vzhledem k nadcházejícímu podzimu spíše zvolte béžové, které po modré patří k těm nejklasičtějším a ve kterých budete vypadat jako John Kennedy na jachtě. Nenuceně elegantně. Sportovní styl umocníte šedou mikinou nebo svetrem ve stejné barvě doplněný bílým tričkem a módními teniskami.

Módní odvážlivci pak mohou sáhnout po chinos v barvě červeného vína. Doplní ho výrazným károvaným sakem a místo trička oblečou rolák.

Ať už zvolíte jakoukoli barvu, v chinos se budete vždy cítit skvěle.